Centrum pražské gastronomie sídlí na východ od Pařížské ulice. Několik desítek zážitkových restaurací, barů, vináren i pivnic se v době turistického boomu, který se snad do Prahy opět vrací, zaměřuje sice především na zahraniční klientelu, stále více jsou ale jejich hosty i domácí.
Přitažlivou kulisu těmto podnikům vytvářejí četné historické památky starého Josefova. Naproti gotické stavbě kostela sv. Ducha již desátým rokem vábí hosty pohostinnost restaurantu La Veranda. Název je trochu matoucí, není odvozen ani od sousední Španělské synagogy a také nedisponuje žádnou atraktivní terasou. Uvnitř ale nabízí pohostinnost, která hosta dokáže udržet u stolu třeba i několik hodin.
Zdejší útulné prostředí asociuje pohodlí staromilsky zařízeného domova a samostatnou kapitolou je také samozřejmě zdejší kuchyně. Obsluha je tak příjemná, že navozuje dojem, jako by obsluhující byli doma, a ne v práci. Kuchaři nejenže připravují jídla z jídelního lístku, ale využívají možnost nakupovat také suroviny, které jsou sezonní, tudíž v nejlepší kondici, a nabízet je prostřednictvím denní nabídky. Jak říká Radek David: „Baví nás to, jelikož tyto jídla kopírují sezonu a hlavně jsou žádána.“
Sny a touhy
„Chtěl bych být nejlepší v Praze, Evropě a na světě jako Alain Ducasse,“ s trochou nadsázky tvrdí zdejší šéfkuchař Radek David. Možná že na to měl vliv bezkonkurenční humr, který u Ducasseho jedl, i když on sám tvrdí, že nejvíce vzpomíná na škubánky, které dělala jeho babička. V každém případě devětatřicetiletý otec dvou malých kluků Matyáše a Šimona již mnohokrát dokázal, že svou profesi ovládá dokonale.
Labužníci orientující se, kde si můžou zvlášť smlsnout, jistě ocení profesní zastávky Radka Davida – hotel Adria, Kampa Park, Rybí trh, Radisson SAS Alcron Praha. A pak také jeho věrnost zdejšímu podniku. V La Verandě pracuje od roku 2002, tedy od jeho počátku. To je v kuchařské branži pozoruhodná loajalita, která se však tomuto mladému šéfkuchaři bohatě vrací. Majitel La Verandy ho se železnou pravidelností posílá na odborné stáže do restaurací ve Francii a Itálii, aby měl stále možnost se přiučit a rozvíjet se.
„To, že jsem se mohl podílet již na přípravách k otevření, je pro kuchaře hodně důležité. Mám důvěru majitele podniku, a tak mohu podle svého nejlepšího svědomí aplikovat nové trendy, se kterými jsem se seznámil například i na četných mezinárodních soutěžích,“ hodnotí své postavení v restauraci, která má sourozence například i v Oděse či Kyjevě, pro něž také vytváří koncept a kde také Radek David tráví až tři měsíce v roce.
Zkušenosti jsou základ
Ve světě toho poznal opravdu dost. Jeho dosavadní profesní kariéru zdobí dlouhý výčet úspěchů nejen při domácích, ale také mezinárodních kláních. První zlatou medaili získal například již v roce 1999 na soutěži v Salcburku, o rok později obsadil druhé místo při boji o titul Kuchař roku, v roce 2002 již slavil v této soutěži triumf. Zlato i další cenné kovy pak cinkaly například ve Stuttgartu, Basileji, Lucemburku.
V Singapuru to bylo v roce 2002 stříbro, zlato si přivezl z kuchařské olympiády z Erfurtu, doma se stal čtyřnásobným vítězem soutěže Gastro Hradec, další desítky medailí i diplomů by mohly vytvořit již nyní malou síň slávy. Řadu z těchto úspěchů slavil jako člen Národního mužstva kuchařů a cukrářů ČR. K Radkovým prestižním oceněním patří také zlatá medaile M. D. Rettigové zhodnocující jeho činnost právě v národním týmu.
V domácím prostředí La Verandy i jako létající chef sice prosazuje francouzsko-italský styl, ale pro mnohé své speciality vyhledává suroviny také od českých farmářů ze Šumavy, Krkonoš či Vysočiny. Lehká jídla z Francie, Itálie a Česka samozřejmě předkládá také doma svým synům. I když jejich jídelníčku vévodí zatím hlavně pečené kuře s bramborovou kaší, těstovinová jídla, zelenina a ovoce.
Letos poprvé bude starší syn Matyáš pěstovat na zahradě mrkev, ředkvičky, rajčata a cukety. „Chci, aby viděl, jak to roste, jak to voní a hlavně jak to má chutnat,“ říká Radek David a my jeho pedagogické metody bezvýhradně schvalujeme. Na závěr našeho společného povídání jsem pak nadšeného otce, sběratele gastronomické literatury, modelů autíček, turistu, amatérského fotografa, golfistu, cyklistu i lyžaře požádal o sestavení ukázkového jarního menu. Neodmítl nás, zmizel v kuchyni a za krátký čas přinesl na stůl dech beroucí lahůdky. Chceme se s vámi podělit o báječné chuťové zážitky (protože neochutnat by byl opravdu hřích), takže tady je jeho jaro na talíři!