To by si přál Jiří Sedláček, muž, který zaměnil prkna, která znamenají svět, za jiný. Svět malopěstitelů ovoce, zeleniny a jiných poctivých lahůdek, na jejichž lahodnou chuť jsme ve stále více se globalizující společnosti jaksi pozapomněli.
Vystudovaný herec Jiří Sedláček se v roce 1997 rozhodl dát divadlu vale, protože zjistil, že jeho zájmy zabírají široké spektrum dalších činností. Vrhl se na podnikání. Na svých cestách po celé Evropě zjišťoval, že nejen ve velkých městech, ale v kdejaké malé vísce se pravidelně konají trhy, na kterých místní farmáři a výrobci potravin prodávají svoje produkty.
Trhy tu plnily a plní také úlohu jistého společenského života. Vždycky tu bylo živo a stánky se prohýbaly pod tíhou čerstvého ovoce, zeleniny, sýrů a jiných lokálních produktů. Bylo mu líto, že v Česku je pouze několik stálých tržišť, jako je brněnské, tišnovské nebo (dnes už zaniklá) pražská Pankrác či Holešovická tržnice.
Vedle farmářů nabízejících své produkty tady ale čile fungují i prodejci, kteří nakupují co nejlevnější ovoce či zeleninu z velkoskladů a snaží se ji tu prodat bez ohledu na jejich provenienci.
Tou dobou byl Jiří Sedláček v kontaktu s lidmi pohybujícími se okolo hnutí Slow Food, které razí myšlenku co největší podpory lokální produkce potravin, hrdosti na ně a jejich co nejkratší cestu ke spotřebiteli a s lidmi z Nadace Partnerství, zabývající se mimo jiné kvalitním využitím veřejných prostor.
Byl také členem občanského sdružení Archetyp, které se kromě jiného zaobíralo i projekty týkajícími se biopotravin či zdravé výživy (jeho žena se dokonce podílela na vzniku dvou publikací na toto téma téma).
Rozhodl se tedy, že se pokusí znovuobnovit dřívější tradici – lokální tržiště. A to velkoryse. V každé pražské čtvrti aspoň jedno. Začátkem letošního roku proto oslovil představitele jednotlivých pražských částí s žádostí o spolupráci při uskutečňování této bohulibé myšlenky.
Idea se setkala s poměrně kladným ohlasem mezi zastupiteli, z nichž nejpružněji zareagovaly radnice Prahy 10 a Prahy 2. Praha 10 ihned vyčlenila pro své tržiště plochu na Kubánském náměstí.
Okamžitě začala i investovat, připravuje tu přípojky vody, aby si tu lidé mohli zakoupené suroviny případně omýt a hned sníst, a elektřiny, aby mohli trhovci prodávat i chlazené zboží v létě. Tržiště by se tu mělo provozovat v sezoně minimálně třikrát v týdnu. Praha 2 dala k dispozici také atraktivní lokalitu, provoz tržiště by se tu měl rozjet asi o dva týdny později než v Praze 10.
Jakkoli Jiří Sedláček nikdy nechtěl tržiště přímo provozovat, postupem času se ukazuje, že nejschůdnější cestou bude připravit nejen know-how projektu, ale, alespoň v začátcích, mu věnovat absolutně kompletní servis, počínající oslovením jednotlivých farmářů, jasnou představou sortimentu a jeho rozmístěním, aby vedle sebe třeba nestálo pět farmářů prodávajících brambory, až po záruku, že o tržištích bude veřejnost vědět, přijde na ně a bude tu ráda nakupovat.
Na Kubánském náměstí by se premiéra měla konat 22. května 2010. Jiří Sedláček zkrátka razí heslo – podporujme svého farmáře. Tím, že kupujeme místní výrobky, pomáháme řešit alespoň částečně problémy zemědělství přirozeným způsobem. V projektech typu Ovoce do škol pak pražské děti možná nedostanou třeba hrušku s označením původu Made in Jihoafrická republika – doufá Jiří Sedláček.
Text: EVA VŠETÍČKOVÁ, Foto: JAN PŘEROVSKÝ časopis F.O.O.D.