Jsou lidé, kteří dokážou spořádat celý meloun na posezení. Není divu. Je to velká lahůdka, zejména v horkých letních dnech plná osvěžení a zdraví. Název meloun pochází z řečtiny a znamená "velké jablko".
První chutné plody pěstovali již v době Peršané. Z Asie se potom plody dostaly do Evropy přes Itálii, kde se jejich vyobrazení vyskytuje například na kresbách v Pompejích. Když v roce 1495 francouzský král Karel VIII. dobil při svém italském tažení Neapol, přivezl do své vlasti mezi jinými i cukrové melouny, které se potom pěstovaly převážně v zahradách zámku Cantaluppe. K nám se dovážejí z Itálie, Španělska, Řecka, Kypru a Izraele.
Melounů je mnoho typů, lze je rozdělit podle tvaru a barvy. I když je lidé většinou pokládají za ovoce, u nás je řadíme do zeleniny plodové. Patří do čeledi tykvovitých
jako okurky nebo tykve. Jednoleté plazivé nebo popínavé rostliny se dělí na dvě hlavní skupiny: vodní melouny a cukrové melouny. Oba druhy se pěstují ve všech teplejších zemích po celém světě.
Vodní meloun
- u nás nejoblíbenější a nejznámější. Vodní melouny pocházejí především ze stepí středo- a jiho- afrických. Mají tmavě zelenou slupku a živě červenou vodnatou dužinu s černými jadérky rozmístěnými v celé dužině. Vodní meloouny dosahují váhy až 15 kg, ale nejkvalitnější a nejchutnější bývají plody váhy kolem 2 kg. Vodní meloun je zvláště osvěžující, obsahuje 91% vody a jeho energetické hodnota je asi 140 kJ. Vodní meloun je u nás k dostání od léta do začátku podzimu. Je kulatý nebo podlouhý, za plné zralosti má slupku sytě zelenou nebo zelenošedou, naspodu někdy žlutou.
Cukrové melouny
- jsou menší, žluté až zelenavé plody se světlezelenou až oranžověčervenou dužinou. Pravlastí cukrových melounů jsou tropy a subtropy jihovýchodní Asie a Afriky. Semena cukrových melounů jsou soustředěna v dužině uprostřed, takže je lze snadno vyjmout. V porovnání s melouny vodními jsou ty cukrové aromatičtější, mají poměrně vysoký obsah cukru, energetický obsah 100 g dužiny je asi 230 kJ. Je mnoho odrůd cukrových melounů, členěných podle vzhledu slupky, barvy a chuti dužiny.
Jak si meloun vychutnat
Meloun se pojídá syrový buď jako předkrm, nebo na závěr jídla jako moučník. V létě, jsou-li dobře vychlazené, výborně zahánějí žízeň nebo se hodí k přípravě bowlí, jsou vhodné do ovocných salátů, chutnají s okyseleným octovým dresinkem a jsou také ideálním doplňkem nakrájené šunky, drůbežího či krabího salátu. Z rozmixované melounové dužiny lze připravit i osvěžující sorbet nebo ledový pohár.
Cukrové melouny je třeba rozříznout a z jejich středů vyjmout zrnka. Půlky se potom rozkrájejí na řezy, a ty se pojídají vidličkou a nožem. Jiný způsob je z řezů oloupat kůru a dužinu podávat nakrájenou na kostky, z celých plodů lze také vykrajovat kuličky. Všechny druhy melounových šťáv jsou mimořádně prospěšné, zvláště chceme-li se podrobit dietní kůře.
Obsah vody v melounech se pohybuje mezi 90% - 93% a je závislý na druhu melounu. Melounové šťávy jsou bohaté na sodík a poměr alkalických prvků ke kyselým je 3:1.
Obsahují malé množství lehce stravitelné celulózy. Pro svůj močopudný účinek jsou zvláště vhodné při ledvinových poruchách. V některých případech je vhodné přidat k melounové šťáve malé množství citronové šťávy, ale nikdy se nemá přidávat cukr nebo sůl.