Už za dob starých mořeplavců nesmělo na žádné mnohaměsíční plavbě chybět kysané zelí. Nakrouhané naložené listy bílého zelí dodávaly námořníkům sílu při těžké práci a chránily posádku před obávanými kurdějemi. Také dnes může kysané zelí prokázat našemu tělu nejednu službu...
Jako jediná rostlinná potravina obsahuje vitamín B12. To je obzvlášť důležité pro vegetariány,protože nevyužívají žádný živočišný zdroj tohoto vitamínu. Účinnou látku vytvářejí bakterie mléčnokyselého kvašení, které uvádějí do chodu kvašené zelí. Vitamín je nezbytný pro duševní svěžest a pro činnost mozku a nervů. Působí také proti depresím. Celkový obsah vitamínů skupiny B v kysaném zelí je značně vysoký. Bohatě obsažený vitamín C posiluje imunitu a je potřebný k tvorbě hormonů. Početné minerální látky jsou dalším významným zdrojem zdraví organismu. Tak například velké množství draslíku odvodňuje tělo. Zelí zabezpečuje rovněž přísun železa, hořčíku, vápníku a zinku.
Kysané zelí vděčí za svou chuť bakteriálnímu kvašení. Užitečné mikroorganismy, které zde působí, podporují zdraví. Bakterie mléčnokyselého kvašení pomáhají udžet zdravá střeva. Například po dlouhodobém užívání antibiotik pomáhá kysané zelí obnovit zeslabenou střevní flóru. Bakterie odstraňují nezávadným způsobem trávicí problémy, usnadňují vstřebávání živin a využití vitamínů řady B. Pravidelnou konzumací zelí se také výrazně posiluje imunitní systém.
A jak si kysané zelí připravíte doma?
Domácí kysané zelí
10 kg bílého zelí, 200 g kuchyňské soli, 20 g kmínu, 10 g koprových semínek
Hlávky zelí očistíme, opláchneme a pomocí kruhadla nebo ručně nakrouháme i s košťály (před krouháním je několikrát nařízneme). Nakrouhané zelí smícháme se solí, kmínem a koprem. Zelí vkládáme do nádob nebo sudů a dobře upěchujeme dřevěnou palicí. Přebytečnou šťávu odléváme. V nádobě necháváme prostor, aby se šťáva během fermentace nevylévala. Povrch připraveného zelí přikryjeme vyvařeným kouskem plátna, na ně položíme vydrhnuté a spařené prkénko nebo talířek a zatížíme nedrolícím se a dobře umytým kamenem. Podle toho jak je nádoba se zelím velká, necháme ji 1-2 dny v teple (kolem 18 °C) a teprve pak ji přemístíme do chladné místnosti (asi 8-10 °C) k dalšímu kysání. Zpočátku můžeme zelí čistou, dřevěnou palicí opakovaně stlačovat - tím podpoříme fementaci a únik plynů. Zelí musí mít po celou dobu přípravy i přechovávání povrch zalitý šťávou, jinak plesnivý a hnije. Pokud zelí během kysání vylučuje příliš málo šťávy, nahradíme ji převařenou a vychlazenou slanou vodou (na 1 litr vody 20 g soli). Objeví-li se povrchová plíseň, musíme ji hned odstranit. Prkénko pokaždé vydrhneme a spaříme, plátno vyvaříme.