Patrně všechny květy jsou krásné, ale ne všechny jsou jedlé – některé jsou dokonce, stejně jako jisté houby, jedlé jen jednou.
Svoji zahradu či louku se tedy vyplatí dobře znát, než se pustíte do rozkvetlých experimentů. Stará česká venkovská kuchyně ovšem měla jasno. Kromě kvetoucích bylin, jako je tymián či pažitka, se jedly lístky a kvítky sedmikrásek, violky vonné, fialek, popence, potočnice, brutnáku či lichořeřišnice.
Jitrocelové a šalvějové listy se obalovaly v těstíčku a smažily podobně jako květenství bezu černého, dužnatý netřesk se uplatnil v salátech stejně jako merlík všedobr či bršlice kozí noha, pampeliškový med zůstal populární dodneška.
A bělené listové růžice smetanky lékařské, jak se správně pampeliška jmenuje, jsou oblíbenou přísadou do salátů prospěšných trávení třeba ve Francii či Řecku dodnes.