Jak je to s rebarborou?

O váženém postavení rebarbory mezi tehdejšími „barbarskými“ národy nebylo pochyb. O síle jejích léčivých účinků se přesvědčovaly jak národy žijící na Rusi, tak celé čínské dynastie.

Z čínské medicíny

Nejstarší záznamy o pěstování rebarbory v Číně jsou z roku 2700 př. n. l. Oceňovaly se především její projímavé vlastnosti (jedna teorie o vzniku jejího názvu také uvádí, že byl odvozen z řeckého rheo, odplývati, odtékati). V této souvislosti se o ní zmiňuje antický lékař Dioskorides, který říká, že rha pochází od Bosporské úžiny.

Nikde však nebylo medicínské používání rebarbory tak rozšířené jako ve zmíněné Číně. Během staletí o něm existuje řada záznamů. Císaři Wu z dynastie Liang prý byla podána na léčbu horečky s varováním, že se má požívat mírně. Za vlády dynastie Tchang byla dokonce dávána jako dar z jižních provincií císařům. Za dynastie Sung byla využívána jako lék proti moru. Z období dynastie Jüan se zachoval záznam o křesťanovi, jemuž byl krutý trest prominut za to, že vyléčil vojáky přípravkem z rebarbory. Jeden z císařů jí prý i úspěšně vyléčil venerickou chorobu.

Za vlády následující dynastie Čching jsou léčivé vlastnosti rebarbory pokládány za tak výjimečné, že je roku 1759 zakázán její vývoz (spolu s čajem) do Ruska poté, co se obě země střetly v pohraničním sporu. Císařský komisař Lin Zexu se roku 1839 pokusil přesvědčit královnu Viktorii, aby učinila přítrž obchodu s opiem, procházejícím přes Kanton, s tím, že jinak ustanou i dodávky čaje a rebarbory, „bez nichž ti vaši ubozí barbaři bezpochyby zemřou“. K britské panovnici se dopis údajně nikdy nedostal a obchodníci s opiem brzy nato rozpoutali takzvanou Opiovou válku. To už je jiná historie, ale jak se zdá, i rebarbora v ní hrála roli…

V západním světě

Ač antický svět čínskou rebarboru znal a patrně také využíval v léčitelství, pro kulinární účely se začala používat právě „volžská“ rebarbora, kterou do Evropy přivezl italský botanik Prosper Alpinus roku 1608, zprvu jako náhradu čínské léčivky. Tvrdí se, že na americkou půdu prý první rebarboru uvedl pozdější pensylvánský prezident Benjamin Franklin roku 1772, který nechal zaslat semínka rostliny, s níž se seznámil během svého pobytu v Británii coby velvyslanec tehdejších amerických států, botanikovi a zahradníkovi Johnu Bartramovi. Ale není to prý tak zcela přesné, jedlé variety rostliny se už v Americe pěstovaly či rostly, semínka zaslaná Franklinem se týkala čínské léčivé odrůdy.

S Rusy se reveň koncem 19. století dostala na Aljašku, kde s ní byly úspěšně léčeny kurděje. Od minulého století už má rebarbora pevné místo v anglosaské kuchyni, především jako náplň koláčů – do té míry, že se jí přezdívá pie plant, koláčová rostlina. A také se z ní vyrábělo velmi oblíbené domácí víno – v některých případech dodnes. Obecně se obliba rebarbory coby kuchyňské suroviny časově shoduje s obdobím, kdy se stal mnohem dostupnějším i cukr.

Tak byla její nová role zejména coby náplně koláčů usnadněna. Divadelníci ji pak adaptovali symbolicky – anglické pojmenování rhubarb totiž slouží jako bezvadný jazykolam na rozcvičení hereckých promluv nebo, opakováno rychle po sobě mnoha lidmi v různých hlasových tóninách, jako vzrušený šumot davu v pozadí za scénou…

Know-how

* Rebarbora účinně ničí škodlivé mikroorganismy, prospívá krevnímu oběhu a je močopudná. Také zbavuje tělo škodlivin, posiluje svaly, kosti, nervy, pokožku a vlasy a je dobrým pomocníkem při boji s nadváhou, neboť na sebe váže tukové látky. Nemocní se žlučníkovými a močovými kameny by však měli její konzumaci vynechat.

* Na trhu se rebarbora vyskytuje od dubna do června. V dubnu bývá obvykle rychlená. Nejfajnovější rebarbora, ozdobená dokonce známkou pravosti původu, pochází z tzv. Rebarborového trojúhelníku v anglickém Yorkshire. Rychlí se dokonce při světle svíček.

* Obsah kyseliny šťavelové, nepříznivé pro lidské zdraví, je v listech rebarbory podstatně vyšší než ve stoncích. Proto se listy pro konzumaci nemají používat vůbec a řapíky se doporučují připravovat v kombinaci s mléčnými výrobky.

* Správně se má rebarbora připravovat pouze v nerezových či smaltovaných nádobách, z jiných se mohou uvolňovat mikročástice, které nepříznivě reagují s kyselou šťávou z rebarbory a mohou způsobovat alergie.

* Rychlená rebarbora mívá stonky křehčí, venku pěstovaná mívá po délce stonku tuhá vlákna, která je lépe před kuchyňskou úpravou stáhnout špičkou nože.

* Rebarbora se dobře mrazí, buď jako celé stonky, nebo očištěné a překrájené na kousky. Můžete ji také předvařit, respektive podusit, a pak zmrazit. Polotovar na přípravu náplní, ale i jiných jídel pak budete mít vždy rychle po ruce.

Článek vyšel v časopise F.O.O.D.