Patří opravdu zaslouženě k "rajským" plodům a to nejenom pro svou vynikající chuť a vůni, ale i díky pestré paletě barev, velikostí i tvarů. Rajče pochází ze subtropického pásma Jižní Ameriky z oblasti dnešního Peru a Ekvádoru. Odtud bylo přeneseno do Mexika. Aztékové pro něj užívali výraz **tomatl.**
Do Evropy bylo převezeno až v průběhu 16.století Španěly. Ne však jako zelenina, ale spolu s dalšími plodinami tvořilo kolekci pro botanické zahrady šlechtických sídel ve Španělsku, Francii, Itálii, zkrátka Středomoří.
Původní výraz se v různých modifikacích vžil v dalších jazycích. Díky podnebním podmínkám se pěstování rajčat rozšířilo i mimo skleníky a botanické zahrady, ale použití v kuchyni je datováno až od 19.století. Tak dlouho totiž trvalo, než byl překonán a vysvětlen názor, že rajčata jsou jedovatá. Toto hodnocení vyslovil botanik Mattiollo (který jako první Evropan rajče botanicky popsal), když rajče označil za nezdravé ovoce.Zčásti měl pravdu - nezralá rajčata obsahují glykosid solanin, který je jedovatý, zráním se ztrácí. Nemusíme tedy přijít o úrodu, která nám nedozrála, odborníci doporučují zelená rajčata jednotlivě zabalit do papíru, uložit do krabice, tu nechat při stálé teplotě v temnu. Zrání urychlí také vložení zralého jablka mezi zabalená rajčata, a na čas přikrýt utěrkou.
Sporu rozhodně není, jedná-li se o prospěšnost zralých plodů - obsahují téměř všechny důležité vitamíny a minerální látky včetně vzácněji se vyskytujících prvků radium, měď, nikl a kobalt.
Na organismus působí lehce močopudně, čistí, jsou antitoxická. Pro dodržení objektivnosti informací je na místě uvést, že rajčata (tak jako všechny lilkovité zeleniny) mohou u citlivých lidí vyvolat kloubní potíže.
První kuchyňské úpravy byly spojeny s omáčkou a polévkou, celá škála receptů se postupně rozšiřovala a v některých podobách je nenahraditelná. Ve sledu jídelního lístku mají rajčata pevnou pozici, ať už se jedná o studené či teplé předkrmy, polévky, pokrmy bezmasé, speciality a saláty. Dnešní kuchyně se však neobejde bez vynalézavosti a tvůrčího přístupu, někdy třeba i jednoduchá změna přílohy zdůrazní a vyzdvihne jídlo. Asi bychom nenašli člověka, který by neznal rajskou polévku, lečo, kečup, šťávu, zkrátka lahůdky evropské kuchyně. Méně známé jsou však speciality z rodné vlasti rajčat. Připomeneme si je omáčkou ze zelených rajčat, která patří na mexický stůl jako nepostradatelný doplněk pokrmů.
Na 500 ml omáčky potřebujeme:
200 g zelených rajčat, 300 g oloupaných zelených paprik, 50 g loupaných mandlí, cibuli, olej, sůl, pálivou mletou papriku, mletý koriandr a lžičku tekutého medu, na úpravu hustoty nepříliš silný drůbeží vývar 300-500 ml.
Na rozpáleném oleji za stálého míchání prudce osmahneme drobně posekanou cibuli, mandle a pokrájenou zeleninu. Osolíme, okořeníme, vmícháme med a zalijeme vývarem - za občasného míchání povaříme. Dobrou chuť.