Hřejivá duše jídelníčku

óda na polévku O první polévku se lidstvo mohlo pokusit ve chvíli, kdy mělo kromě ohně k dispozici neprotékající nádoby. Věřte či ne, prý se to našim předkům podařilo už devět tisíc let před naším letopočtem! Vhodné nádoby byly buď z pálené hlíny, nebo se používaly i vaky ze silných zvířecích kůží.

Někteří nahlížejí na polévku jako na příležitost uplatnit nejrozličnější kuchyňské přebytky, odkrojky a nespotřebované suroviny. Pro jiné je nezmapovaným územím, kde mohou uplatnit rozlet fantazie. A pro další zase prostorem k vyzkoušení stovek, možná tisíců receptů na polévky, zakotvené v národních kuchyních světa. Z hlediska systematické klasifikace dělíme polévky na zhruba tři skupiny.

Jsou to polévky čiré, postavené na základě vývarů (bujonů) různé síly a druhu. Známe
vývary masové (drůbeží, hovězí), rybí a zeleninové. Dalším stupněm jsou polévky zahuštěné, kde je nejpoužívanějším zahušťovacím činidlem jíška z tuku a mouky. Husté polévky ale vzniknou i rozmixováním (případně propasírováním) polévky, pak mluvíme často o krémech, které jsou také často obohacovány smetanou.

Specifickou kapitolou jsou takzvané bisque polévky z mořských plodů (humrová), do nichž jsou rozmixovány i krunýře korýšů. Vynikající a trochu odlišné jsou zase polévky orientální, v nichž se prolínají exotické vůně (koriandr, zázvor, kokosové mléko, citronová tráva, rybí či sójová omáčka). Jsou čiré, zahuštěné pouze škrobem.