Na otázku, zda je, či není bio zdravé, se snažil alespoň jedenkrát nalézt odpověď každý, kdo se jen trochu zajímá o to, co jí – a také o to, jak žije.
O informace v různých zdrojích není nouze, interpretace se však liší. Jeden hlásá myšlenku, že biovýrobky, respektive jejich konzumace má pozitivní vliv na lidské zdraví, jiný zdroj, neméně seriózní, naopak zcela a tvrdošíjně takové tvrzení odmítá.
Jeden i druhý názorový pól navíc nezřídka bývá podpořen renomovanými výzkumy, poukazujícími na vědecky i statisticky prokázané výsledky dlouhodobých a kontrolovaných, nejlépe pak zahraničních studií. Je tedy, či není BIO zdravé? Jak obstát v diskusích s lidmi, kteří mu dosud příliš nefandí? Zkusme se na věc podívat z úplně jiného pohledu.
RŮZNÉ ÚHLY POHLEDU
Jaké představy a asociace v nás slovo „bio“ budí? Nejednomu z nás se vybaví makrobiotická strava. Představí si talíř s luštěninami, klíčky, „zrním“, tedy s něčím, čemuž se do určité míry brání. Proč tomu tak u nás je, nikdo pořádně neví. Jiný si zase vybaví fotografie se šťastně vypadajícím hospodářem, majícím poblíž sebe ovce nebo v dáli stádo krav pasoucích se na prosluněné stráni.
Dalšímu se v představě objeví plakáty korpulentních černošských žen sklízejících kávu či kakao a výrobky fair trade. Některým podezřívavým se vybaví i farmář, který potajmu a v hluboké noci vyráží na své políčko s postřikovačem na zádech s cílem nějak „vylepšit“ svou bioúrodu.
A konečně jedincům se zájmem o přírodu či s přírodovědeckým vzděláním vytane na mysli „vše živé, co nás obklopuje“, neboť nauky biologické jsou doslovně naukami o organismech živých. Jistě bychom našli mozaiku dalších a dalších názorů a představ, o kterých by se dalo dlouze diskutovat.
DŮLEŽITÝ JE CELEK
Všechny tyto názory a představy však mají jedno společné. Jsou opřeny o vytržení jednotlivostí z celku, dávají přednost těm částem, které sami snad i podvědomě volíme, protože jsme je dokázali nějak rozumově uchopit. Je ale možné se na bio dívat taktozúženým pohledem? Vypravme se raději na úplný prvopočátek. Co je bio, co je jeho podstatou a co tento pojem vůbec vymezuje.
PODSTATA VĚCI
Na bio je možno nahlížet jako na filozofickou úvahu směřující k úctě ke všemu živému, co nás obklopuje, obdarovává a trpělivě čeká na okamžik, kdy se budeme chovat stejně laskavě k přírodě, jako se ona chová k nám. Já sám jsem z pohledu výrobce biopotravin hluboce přesvědčen, že bio je ve své podstatě kvalita.
Kvalita myšlení, kvalita postojů k přírodě jako celku, ke zvířatům, kvalita přístupu při výrobě potravin, úcta a jistý stupeň pokory k nám všem a všemu, co nás obklopuje.
Budu-li totiž zodpovědný a myslet na to, abych do potravin nepřidal nic geneticky modifikovaného, tedy nic, co bylo člověkem pozměněno s cílem „zlepšení“ jednoho na úkor druhého jiného, s výhledem vydělat na tom či onom více a budu-li myslet na to, abych odolal pokušení „vylepšit chuť a recepturu“ chemickými, povětšinou nepotravinovými přípravky ve snaze, aby zákazníci nakupovali právě ten můj výrobek, a budu-li myslet také na skutečnost, že ve složení toho, co jíme, by neměla být přítomna žádná složka z chemicky „podporovaných“ polí, potom jsem definoval kvalitu, kterou nazývám BIO.
Pak je zcela samozřejmé, že pole produkující biosuroviny jsou a budou obdělávána takovým způsobem, který je přirozený, nemění dramaticky složení půdy. Právě taková zem bude poskytovat nadále vše, čím je obdařena, a navíc bude všechno užitečné a nenahraditelné předávat do plodů, které v ní budeme pěstovat.
Také důstojný a přirozený život všech hospodářských zvířat vytvoří v produktech z nich pocházejících podmínky pro bohatou přítomnost přírodních složek, které jsou pro nás nenahraditelné. Taková kvalita myšlení a zacházení se zvířaty nám prostě neumožní jejich trápení tím, že z nich uděláme stroje na mléko, vejce či maso.
A to záměrně nemluvím o způsobu jejich zabíjení, protože pak nemůžeme dopustit to, že zvířata jsou před porážkou v neuvěřitelném strachu a stresu. Takový přístup v sobě žádnou kvalitu nenese, neobsahuje elementární úctu k živému organismu. (A takovým organismem jsme přece i my…)
NENÍ POKROK JAKO POKROK…
Nemohu ani souhlasit s myšlenkou, že pouze v zájmu kvantity a pseudohumánních cílů, takříkajíc z pozice „pánů tvorstva“, něco zaměníme, něco vyloučíme a něco přidáme. Potom máme k dispozici složeninu, o které si myslíme, že víme, co je, ale ve skutečnosti je to něco, o čem máme povědomost pramalou.
Něco, co jsme uměle vytvořili a co z přírody a jejích zákonitostí nepochází. I zde máme na výběr zmíněnou kvalitu myšlení. A tak jsme se vrátili opět na začátek, k otázce, kterou můžeme přeformulovat a která bude spíš znít: Co nám bio přináší, a hlavně – je pro nás vhodné? Tvrdím, že je tomu tak.
Za ředpokladu, že přesvědčíme farmáře, že svou filozofií ovlivní život zvířat, určí zachování přírodních hodnot a budou s touto kvalitou pečovat o krajinu, když přesvědčíme zpracovatele, aby chtěli s touto kvalitou vyrábět potraviny, textil, drogerii a třeba i stavební materiály.
Když přesvědčíme zákazníky o tom, že tato kvalita jim přináší jen potravinové
složky, se kterými si organismus na rozdíl od konzervantů dobře rozumí, že v oblečení, které nosí, není přítomno nic, co by zanechalo chemický otisk a mohlo vyvolat nežádoucí alergie.
…A NENÍ CENA JAKO CENA
Vždy si kladu otázku, zda ona nízká cena za potraviny, o kterou se snaží nejeden pěstitel, chovatel, zpracovatel potravin, není nakonec příliš vysoká – což je výtka, která je často činěna cenám biopotravin. Je třeba si uvědomit, na co všechno v jejich vyšší ceně přispíváme.
Prostým zamyšlením zjistíme, že přirozenou cestou vytváříme příspěvek k důstojnému životu zvířat, k péči o krajinu, k obnově pravého významu slov hospodařit a nést s sebou sociální odpovědnost. Spoluvytváříme také spravedlivou mzdu všech, kteří se starají o to, abychom mohli jíst našemu organismu odpradávna vlastní potravu.
Stáváme se spolustrůjci přínosu ke kvalitě života a myšlení. Nemalý vliv má vyšší cena i na zvyšování zaměstnanosti na farmách a vytváření nových pracovních míst.
MALÝ VELKÝ PŘÍBĚH
V jedné malebné vesnici žije pan Kropáček. Má stáj a v ní kravky. Vždy, když do stáje vstoupí, jedna vykráčí proti němu. Pan Kropáček se zastaví a zastaví i mě jako návštěvu s odůvodněním, že i zde má všechno svůj přirozený řád. Kráva si nás zkoumavě chvíli prohlíží, až usoudí, že jsme rozhodně na její straně. Mírně skloní hlavu a širokým, neuvěřitelně dlouhým a drsným jazykem vyndává z kapsy panu Kropáčkovi jeho ruku, a to jen proto, aby ji pohladil a pozdravil.
Kravka nám pak ustoupí z cesty a my se můžeme podívat, jak je skot ustájen. Žádná linka, žádné přesné načasování dojení. Kráva si přijde sama, když potřebuje podojit. Telata v těchto chovech zůstávají u matky celých pět dnů. Že je to krátká doba? Ale vůbec ne. V konvenčních chovech, kterých je zatím většina, jsou to jen 2 hodiny.
Pak jsou přemístěna do oddělených kotců a svou matku už vidí jen přes železnou kulatinu. Nevím, jestli je bio „zdravé“, ale myslím si, že JE ozdravnou cestou pro náš život a jako způsob inteligentního návratu k přírodě je i ozdravnou kvalitou nejen pro nás. Může vyjadřovat také naši filozofii ohleduplnosti k prostředí, ve kterém všichni žijeme.